Informace, stránka 12

Vánoční pohoda už dávno skončila a pokračuje zkouškové období, což je pohoda i nepohoda - podle toho, jak se právě hercům při zkouškách daří vzpomenout si na text. Připravujeme novou inscenaci a premiéra je už za pár dnů. KOMEDIE O STRAŠIDLE - tak se ta hra jmenuje. Není to pohádka, je to představení pro dospělé a všichni doufáme, že to bude pohoda pro nás i pro diváky. Úsměvný příběh, jehož mottem by mohlo být: "Kdo má máslo na hlavě, ať raději mlčí". Premiéra 14. února 2009!!! Věříme, že dopadne dobře. Ale o tom až po premiéře. Tak zlomme vaz!

Vánoce se blíží a tak máme opět příležitost prožít příjemnou předvánoční atmosféru s představením Komedie o hvězdě, které na motivy starých lidových vánočních her sepsal Jan Kopecký. V příběhu o zrození Krista zazní řada známých vánočních koled, které zahrají andělé pod vedením Markéty Vránové.
Přestavení bude v neděli 21. prosince v Divadle A. Jiráska od 19.30 hodin.
Vstupenky jsou k mání v předprodeji a před představením v pokladně divadla.(bližší o hře viz Repertoár a Fotogalerie na liště).

S koncem léta se zavřela Hospůdka na plotě, uklidilo se po letních akcích a Zina Rýgrová oznámila obsazení nové hry, která se začala na konci září zkoušet. Její název, Komedie o strašidle, je sice trochu pohádkový, ale o pohádku rozhodně nejde. I když...
Komedie Leonarda a Zdenky Walletzkych volně vychází z textů starořímského Plauta. Vypráví příběh otroka Trania, snažícího se zachránit svého pána, jenž prohýřil jmění, před hněvem otce. Používá k tomu zprvu malé lži, které se však na sebe dál vrší a vytváří tak řadu neuvěřitelných situací. Pamětníkům možná tato hra připomene úspěšný Goldoniho Poprask na laguně, který úpický soubor v režii Josefa Strnada uvedl v roce 1993. Premiéra je naplánována na počátek příštího roku.

Ve čtvrtek 2. října se dva zástupci výboru (Pavel s Alešem) a dva nezávislí pozorovatelé (Jára s Petrem, který v této misi účinkuje jako host) vydali hledat nové možnosti pro činnost našeho 185 letého spolku.
Po letech nekonečně se vlekoucích zkoušek na vymrzlých jevištích, po mnoha náročných představeních (třeba i v dešti a větru), ale především po jejich fyzicky i psychicky vyčerpávajících hodnoceních se začínáme potýkat se značným opotřebením. Zachránit nás může jediné. Méně hrát (stejně už si prd pamatujeme) a spolkový život orientovat na méně náročný režim, respektující přibývající léta.
Namísto výletů do moravských sklípků nás tak budou, soudě podle právě probíhající mise, čekat cesty do lázní. Právě tam se totiž „mládenci" vypravili. Nevíme zatím, jestli se jim v maďarském blátě podaří najít vhodné místo, kde bychom mohli předvádět to, co jsme si ještě schopni zapamatovat. Ale podle prvních informací by tam bylo k udržování se ve stavu slučitelném se životem rozhodně daleko blíž, než v našem krásném, ale drsném Podkrkonoší...

Pátek 7. listopadu
Samy Fayad: Jak vykrást banku
Divadelní spolek Jiří, Poděbrady
Crazy komedie italského dramatika nás zavede do poválečné Itálie do rodiny bizarních pomatenců žijících na samé hranici chudoby. Hlavním smyslem uvedení této inscenace je pobavit lehkým a osvěžujícím textem plným skečů, gagů a vtipnými situacemi. Hru režíroval Jan Novák, který ji spolu s Ladislavem Langrem pro poděbradský spolek upravil.

Pátek 14. listopadu
Vlastimil Klepáček: Don Quijote aneb Veselý konec rytíře smutné postavy
Divadelní soubor při MKS Červený Kostelec
Z Cervantesovy knihy si autor scénáře Vlastimil Klepáček vybral kapitolu o svatbě a fingované sebevraždě. A zde jsou jeho slova: „Několik Quijotů jsem osobně v životě potkal a myslím si dokonce, že kousek z něj je ve většině z nás. Nemyslím kousek blázna - ten je v každém ochotníkovi - ale kousek člověka hledajícího právo a spravedlnost. A kdo je vlastně větší blázen? Ten, kdo - ač silně netradičně - hledá spravedlnost a nebo ten, kdo se s ohnutým hřbetem smíří s tím, že jí nedosáhne? Vždyť on ten Don Quijote je vlastně takový nešikovný Jánošík! Hra v režii Vlastimila Klepáčka se dostala do užší nominace na letošní Jiráskův Hronov.

Pátek 21. listopadu
Fan Vavřincová: Taková normální rodinka
Divadelní spolek a(MAŤÁK) o.s. Pardubice
V roce 1971 byl natočen režisérem Jaroslavem Dudkem televizní seriál podle scénáře Fan Vavřincové. Ač to tvůrci v době vzniku netušili, natočili vlastně první český sitkom. Kdo by neznal „potrhlé" postavy rodinky, do které je riskantní přivést svého vyvoleného.
Divadelní spolek z Pardubic nastudoval pod režijním vedením Ivany Novákové dvě epizody z původního seriálu - „Ženich" a „Před svatbou".

Pátek 28. listopadu
František Štěpánek Rozmarné léto
Divadelní jednota Jirásek Nový Bydžov
Filmové zpracování novely Vladislava Vančury patří jistě do zlatého fondu českého filmu. Zdramatizovat takovou předlohu pro divadlo není jistě jednoduché, protože divák porovnává nejen předlohu samotnou, ale i postavy, které jsou nerozlučně spjaty s jejími představiteli.
Tento nelehký úkol na sebe vzali autor dramatizace František Štěpánek a režisér představení Pavel Klepač.

Divadlo Al. Jiráska Úpice
Začátky představení vždy v 19.30 hodin
Předprodej vstupenek od 20. října v prodejně Knihy - Gramo v Úpici, tel: 732 873 950

Máme konec prázdnin a my divadelníci se pomalu budeme stěhovat do tepla Bohémy a divadla.To, na co jsme se skoro celý rok připravovali, myslím tím naší mega akci - pouť, je už pryč a uteklo to, ani jsme se nenadáli. Ale neloučíme se, dokud bude přát počasí, tak se stále můžeme vídat na veřejně známé hospůdce Na Plotě.
Vrátím se ještě pár větami k shrnutí naší pouti. Budete se mnou určitě souhlasit, když řeknu, že se povedla. Hosté, jak jsem slyšel od mých kamarádů, byli spokojeni. Moc jim chutnaly bramboráčky, pivo jsme měli, jako každý rok, jedno z nejlepších, o ostatních pochutinách ani nemluvě. V neděli, na úplný závěr, nás pár otrlých jedinců zůstalo v Bohémě, kde jsme uklidili a účastnili se neplánované sukcese, při níž jsme letošní pouť shrnuli, až jsme z toho začali zpívat. Domů jsme dorazili za svítání a plni dojmů...
Tak létu zdar a za zas rok!
Tadeusz Jurkowski, náš kamarád, nafotil pár snímků. Tak tady je máte.
J(Y)arda

Tak to zase máme tady, půlka prázdnin v trapu a my divadelníci se zase chystáme na naší největší akci v roce - Úpickou puť. To bude zas mela. Pivo poteče proudem, pánve budou rozehřáté do extrémních teplot. Jako každoročně se mohou naši hosté těšit na bramboráky, langoše, utopence a Alešovy specialitky. Letos jsme pro naše hosty přichystali inovované posezení, aby se jim u nás líbilo ještě víc než tomu bylo dřív (nebo aspoň jako na autobusové zastávce.) :-)))
Natřeli jsme lavice a udělali nový přístřešek. Jo a v této větě nesmím opomenout poděkování všem, kteří to pomohli uskutečnit, zejména pak hlavním protagonistům této akce Alešovi Kleinerovi a Pavlovu Machovi. Řeknu vám, je to vcelku dobrá podívaná a též užitečná.
V sobotu se po celý den budeme moci těšit na Jarmark řemesel, též ve „vytuningovaném" hávu. Tak proč k divadlu nepřijít, budete vítáni.
J(Y)arda

V neděli 29. června večer, souběžně s finálovým zápasem ME ve fotbale, účinkoval náš soubor na mezinárodním festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové. V rámci jeho Open Air programu jsme na nádvoří před městskou koncertní síní uvedli Komedii o hvězdě (od devíti hodin večer). Uprostřed léta, pravda, nebyl příběh o narození Ježíška tematicky tak úplně „in", ale na tomto největším domácím a jednom z největších evropských festivalů jde víc o dívadlo a jeho nejrozmanitější podoby, než o příběhy jako takové. A tak jsme (zpočátku ještě v zapadajícím slunci) hráli, snažili se, zpívali a vyzkoušeli si jak chutná divadlo na tak veliké přehlídce a navíc v prostředí, v němž bychom si ještě nedávno tuto inscenaci nedokázali vůbec představit. A zdálo se, že se lidé opět bavili. Přesto, že někteří diváci, lačni stihnout během dvou hodin tři až čtyři představení, sice i během hry procházeli scénou za dalším „uměním" (a jiní naopak přicházeli) bylo hlediště pro cca 150 diváků až do konce skoro plné. Na ochotnický párek tentokrát ani nedošlo, vyfasovali jsme tři tisícovky jako příspěvek na dopravu a honem domů. Někteří ještě usedli do naší hospůdky Na Plotě. Pod okny ložnice našich velice tolerantních a pohodových sousedů (díky za to Rykrovi) jsme ještě asi hodinu rozebírali, jaké že to v tom Hradci na festivalu bylo (a taky jaké pokuty schválili naši poslanci za rušení nočního klidu. (cl)

Sestava Tyjátru se tentokrát rodila velmi těžko a nakonec musela nastoupit i původně nehrající kapitánka. Pavel, Pepíno i Pavlína se sice snažili, ale stejně jako vloni především vrchovatě naplňovali rčení o tom, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. I přesto, že stejně jako vloni, měl náš tým největší fan klub. (foto Pitašovi)

Byla. V pátek 6. června. Bylo otevřené muzeum v radnici, Dřevěnka a vše doprovázel program u obou těchto objektů (kapela, šermíři apod.). A taky byla připravena procházka Čapkovými pohádkami z našeho kraje. Scénář vytvořil Pavel Švorčík a v rolích jednotlivých pohádkových postav jsme se představili my - úpičtí divadelníci. Idea byla taková, že celou akci zahájí na náměstí před radnicí kouzelník Magiáš (Jarda Jebousek), pak se postupně vydají na určenou trasu čtyři páni doktoři Čapkové a každý z nich povede skupinku dětí i dospělých. Cestou budou vyprávět pohádky nebo motivy z pohádek a taky potkají „oživlé" pohádkové postavy. Magiáš skutečně vše zahájil, ale na trasu se pak vydaly jen tři skupinky, protože přišlo málo zájemců. S první šel pan „doktor" Slávek Matyska, se druhou Ivan Pospíšil a se třetí šli dokonce dva doktůrci - Pavel Černý a Pavel Švorčík. První, koho potkali, byl havlovický vodník v potoce (Maruška Píšová), kterého trápilo revma. Další byly Rusalky na louce (Lenka Šrejberová a Iveta Suchánková), z nichž měla vždycky jedna poraněnou nohu. V lese pak natrefili na sípajícího Hejkala (Irena Vylíčilová), který od toho svého skřehotání skoro přišel o hlas. A na závěr na ně vybafla banda loupežníků (Zuzka Beránková, Martin Hůlek, Pavel Mach, Eva Mádrová, Zina Rýgrová, Jana Sedláčková, Pavlína Suková, Eva Šlegrová, Marek Zvelebil), kteří měli od kozího potrkání poraněného svého šéfa Lotranda. A doktoři léčili a léčili...
** Za sebe mohu říct, že: počasí přálo, akce to byla skvělá, my divadelníci jsme se bavili a snad i všichni ti, kdo se vydali na tuto cestu spolu s doktory. Ale za sebe jsem si taky maličko posteskla: jen kdyby těch účastníků bylo trošku víc...
** Na to mi bylo řečeno, že: to v Úpici není zvykem.
** Já ale vím, že v Úpici se taky dost drbe, a tak věřím, že se zpráva o této hezké akci rychle roznese a někdy příště se při něčem podobném setkáme s více než stovkou účastníků. Bylo by to fajn!
(A pokud se chcete alespoň ve zkratce seznámit s průběhem této akce, stačí se podívat na webové stránky Úpice. Je tam reportáž JS televize.)
Zina Rýgrová