Informace, stránka 11

Bohužel je to tak, ale počasí již nevládne toliko příznivými teplotami, aby se bez Vatova přehozu dalo déle posedět a ještě mít chuť na studené nápoje. Dnes 7.9.2009 proběhne pravděpodobně poslední otevření hospůdky v tomto roce. Mělo by být podle předpovědí hezky a i hezky teplo, tak jest příhodné se na tomto místě ještě jednou sejít.

Nepočítaje přípravu sobotního Jarmarku řemesel, znamená každoročně Úpická pouť pro mnohé divadelníky prakticky celý týden strávený v útrobách divadla a nebo ve stáncích před ním. A bylo tomu tak i letos. Od pondělka do pátečního odpoledne je k bezproblémovému fungování třeba nakoupit, přivézt, postavit, zapojit, pověsit, nastrouhat, nakrájet, namíchat... Od pátečního podvečera až do nedělního stmívání pak ve třech směnách péct, smažit, čepovat, nalívat…. a v pondělí vše umýt, rozebrat, uklidit, odstěhovat, vrátit a spočítat. K tomu páteční horko, sobotní střídání deště se sluníčkem a nedělní „oblačno“! Tak taková byla letošní úpická pouť U Divadla. UF!
Podle všeho to byla letos ochotnická pouť devětadvacátá… Jestli tomu tak skutečně je, pak máme nejvyšší čas začít s přípravami té příští. Kulatých třicet let, to už by si zasloužilo vymyslet něco, co by z pouti u divadla, alespoň jednou za třicet let, udělalo opravdovou DIVADELNÍ POUŤ…

Tak trochu jsme se v posledních dnech zaměřili na oslavy. Po bitvě s Tatary při oslavách 650. let od první písemné zmínky o Úpici, se nás asi patnáct zapojilo v sobotu 4. července odpoledne do slavení 1000 let od založení sousedních Batňovic. Dostalo se nám té cti vytvořit krojovanou skupinu vedoucí slavnostní průvod. V provolávání „vtipných" rýmovaček (už si ji pochopitelně nepamatuju) máme bohaté zkušenosti a tak nám cesta od místní hasičárny na Klondajk celkem slušně utekla. V čele průvodu se na žebřiňáku taženém koňmi vezl Bartoloměj Svatoň, dle kroniky Úpické zakladatel Batňovic. Železné brnění v sobě ukrývalo Ivana Pospíšila, který z tribuny u Klondajku pozdravil všechny přítomné a odstartoval tak oslavy končící pro některé místní údajně až v časných ranních hodinách. Nám však nekompromisní řidiči žádné juchání nepovolili, ani pivo po průvodu jsme si dát nemohli. Hned po skončení našeho účinkování jsme byli transportováni zpět do našeho divadla. Ještě že hospůdka Na Plotě funguje, takže pivo přeci jen bylo. Další účinkování nás čeká 24. - 26. července při další repríze (snad už 27) představení s názvem Úpická pouť u divadla.

V pátek 12. června ve 20.45 hodin, po pětadvaceti letech, se na úpickém náměstí uskutečnila hra o tom, jak úpičtí Tatary porazili. Opět tam byl prakticky celý náš ochotnický spolek, opět byli početně zastoupeni naši kostýmovaní spoluobčané a své SLÁVA, SLÁVA, SLÁVA provolávalo opět celé, hodně slušně zaplněné, náměstí. Mezi účinkujícími nechyběli Úpičtí rytíři v plné zbroji, v táboře Tatarů poutaly pozornost břišní tanečnice, zapojili se i zástupci domácího zvířectva (kozy, ovce a psi). Závěrečná řež mezi Úpickými a Tatary nebyla tentokrát až tak ukrutná (někteří se s korbelem piva v ruce dokonce i družili) leč Úpickým bylo (jak historie velí) znovu dopřáno slavit vítězství. O něj ale tradičně tolik nešlo. Důležitější bylo, že se v tom našem městečku pořád ještě najde dost lidí, schopných zapojit se do podobných ptákovin. Díky všem za to. Zdá se, že navzdory světu, pořád ještě žijem...

Více fotek k nahlédnutí zde

Hezký den přeji všem návštěvníkům našich divadelních stránek. K dnešnímu dni proběhla aktualizace na nový systém, kterého je možné si všimnouti lehkými změnami vzhledu, a pak by tato změna hlavně měla přinést lehčí správu stránek, která jde ruku v ruce s aktuálností, přesností a množstvím podávaných informací našemu okolí. Jelikož je to systém poměrně složitý, není vyloučeno objevit sem tam mušku (možná mouchu) a proto bych Vás návštěvníky, ale i uživatele stránek chtěl poprosit o sdělení Vámi najitých nedostatků, či případných nápadů na doplnění neb změny. Posílejte je prosím na mail zvelebilas(zavináč)centrum.cz . S původními stránkami je možné se setkat na adrese stare.divadloupice.cz , avšak tyto stránky již od dnešního dne nebudou aktualizovány.

V Machovic DVORANĚ se poslední dubnový den konalo divadelní pálení čarodějnic. A aby nedošlo k mýlce. Nebylo o nic „divadelnější" než kdekoliv jinde. Klábosilo se kolem ohně i kolem pípy, probralo se kde co, i kde kdo. Dlouho byl jediným folklórem večera opakovaný skok přes oheň v provedení Romana Jandy. Svým výkonem však nikoho ze tří desítek přítomných divadelníků a jejich příznivců k napodobení neinspiroval... O připomínku, že jde o pálení čarodějnic se v pokročilé hodině postarala Zina. Dorazila totiž přímo z trutnovského sletu čarodějnic, černá tak, že ve tmě svítil jen její úsměv (a tušit se dalo i koště). Akce skončila dvě hodiny po půlnoci i přesto, že nebylo vše dopito ani dojedeno.

Opět po roce, v sobotu 18. dubna, se konala valná hromada členů našeho spolku. Tradičně zhodnotila uplynulý rok a naplánovala hlavní akce na období příští. K nim bude patřit třeba zinscenování textu Pavla Švorčíka na motivy pověsti Kterak Úpičtí Tatary porazili (12.6. na úpickém náměstí). Novou hrou bude na podzim Bumerang v režii Ládi Tomma (pamětníci pamatují). Dalších repríz se dočká i vánoční Komedie o hvězdě (mimo jiné i v Polsku). Tradiční přehlídka Divadelní úsměvy se termínově posouvá až na jaro 2010 (víc pozornosti se bude věnovat dramaturgii). Hodně diskuse bylo kolem služeb v Hospůdce Na Plotě (těch, kteří mohou a chtějí je stále míň a míň) a tak je její provoz valnou hromadou doporučen jen do úpické pouti. Pak se uvidí... Tradiční občerstvení u divadla i Jarmark řemesel v parku při pouti ale určitě bude (tady je sloužících už 25 let dost - zatím). Po delší době byl závěr schůze „ozdoben" zpěvem. Dokonce za doprovodu čtyř kytar a jednoho vozembouchu, na který koncertoval Jarda Jebousek, jehož významné jubileum jsme všichni společně oslavili (někteří vydrželi až do svítání).

Společnost přátel divadla v Libňatově, o jejíž existenci do 18. dubna měl tušení jen málokdo, přichystala svým, libňatovským sousedům překvapení. Tajně se scházeli, tajně zkoušeli a podezřívám je z toho, že chtěli tajně i hrát. Ale to bychom nesměli být v Čechách, aby se něco nešuškalo. A tak se šuškalo a šuškalo až se něco prošuškalo i k nám, k sousedům do Úpice. No a my, desítka ochotníků z Úpice, jsme si řekli, že překvapíme sousedy z Libňatova, a že jejich představení navštívíme. Protože se hrála Pošťácká pohádka, vypravili jsme se i my cestou, po níž musel jít i náš úpický soused, pošťák Kolbaba, když nesl libňatovské sousedce, nešťastné slečně Mařence, ono osudné psaní, na které rok a den čekala. U sousedů v Libňatově se hraje v hospodě. A protože to je jediná hospoda ve vsi, náležitě se o ni libňatovští starají, takže tam je libo i se sousedy posedět a podívat se na SOUSEDSKÉ divadlo. A to se jim podařilo náramně. Přivedli na svět představení, kterému jejich sousedé rozumí, baví se jím, baví se bez škodolibosti i tím kouzlem nechtěného, kterým je inscenace pepřena a jsou s herci zajedno v tom, že nejlépe je žít v Libňatově. A nebo být alespoň jejich dobrými sousedy. Pěkný to bylo nedělní odpoledne.
Pavel Švorčík

V sobotu uplynulého víkendu se šest členů (herců či herkyň chcete-li - poznáte je na přiložených fotografiích), vydalo pěšmo přímo z Úpice přes Markoušovice na Jestřebí Boudu, jednoduše Řehačku, v doprovodu dvou čtyřnohých kamarádů. Ti konečně byli také nejvíc nadšeni přibližně patnáctikilometrovou tůrou. Při cestě jsme potkali několik známých, asi tucet krásných a tucet opačných stavení, a nakonec nejvytouženější cíl cesty Řehačku. V lokále jsme chvíli poseděli ve společnosti čaje, chleba namazaného škvarkosádlem a pivečkem, zatím ještě nenamazaní. Naše putování pokračovalo přes Lotrandovo tábořiště, kde jsme si na sněhu rozdělali oheň a opekli špekáčky. Odtud už jsme jen klesali směrem k Malým Svatoňovicům, teď již s namazanými rty od mastných buřtů. V samém závěru se s námi Jestřebí Hory rozloučily slunečním svitem, což nám dodalo sílu k poslednímu transportu z Malých Svatoňovic Machovým mikrobusem zvaným "Obřík". Doufám, že Vás fotky a popis navnadil na podobný výlet, a též my všichni zúčastnění doufáme v příští hojnější účast.

Krajská divadelní přehlídka se na přelomu února a března, tuším že už snad podvanácté, konala v Červeném Kostelci. Prakticky rok co rok se ho zúčastňujeme a rok co rok patříme mezi nejúspěšnější jak na jevišti, tak při společenských večerech v konferenčním sále místního divadla. Nejinak tomu bylo i letos...
Komedie o strašidle získala hned tři Krajské ceny (pozor, neplést si s čestným uznáním, kterých se zde rozdá podstatně víc, ale jsou svou hodnotou jsou o stupínek níž). Za režii získala Krajskou cenu Zina Rýgrová a za vynikající herecké výkony dva Pavlové, Mach a Švorčík. Soubor pak získal i jednu ze čtyř hlavních cen - cenu za inscenaci spojenou s doporučením k účasti na celostátní přehlídce v Děčíně.
Nejbližší reprízi úspěšné inscenace jsou 20. a 21. března vždy od 19.30 hodin v úpickém divadle.