25.05. 19:00-21:00

Vpád Tatarů

Datum konání Sobota 25.05.2024 19:00 - 21:00
Akce

KTERAK ÚPIČTÍ TATARY PORAZILI

aneb Je libo tatarský biftek nebo úpický řízek?

 

Hra pro šest tisíc a více herců!

Prováděna za pomoci primitivní techniky, bez publika, neboť všichni hrají.

 

„Daleko od nás na východ, až v Asii, žil ve 12. století divoký kočující národ Tatarů. Na počátku 13. století byl jejich panovníkem hrdý Džingischán. Ten ve své pýše umínil si panovat nade vším světem. A brzy také Asii si podmanil. S tím nebyl však ještě spokojen, a proto roku 1224 vypravil se s lidem svým do Evropy, udeřil především na Rusy, porazil je strašlivě na řece Kalce a podmanil si krajiny jejich.

Půl miliónu lítých Tatarů na hbitých koních jako krupobití vyřítilo se roku 1241 z rovin ruských na západ. Vnuk Džingischánův, jménem Bátů, je vedl. Tu vojsko tatarské rozdělilo se ve tři proudy: jeden obrátil se do Království Uherského, druhý k severu do tzv. Velko-Polska, třetí pak do Slezska ke hranicím českým. Kníže polský, Jindřich Pobožný, v boji s Tatary na tzv. Dobrém poli u Lehnice dne 9. dubna 1241 zahynul a s ním okolo 10 000 křesťanských vojáků. Avšak darmo snažili se Tataři prodrati se Kladskem do Čech. Všude tu v horách naděláno velkých záseků. Na Moravu však se dostali. Nejdéle setrvali u Olomouce. Neočekávaně však vichřice ta lítá z Evropy je odehnána. Bátů z neznámých nám příčin nenadále vrátil se z Uher do Ruska a odtud zase do Asie...“

 

Potud stručný výtah z Obrázkových dějin národa českého, které za pomoci prof. Dr. A. Rezka napsal Jan Dolenský.

Následující badatelé 19. století nemohli vypátrat, proč Bátů tak překotně opustil Evropu. Obrat v bádání nastal až po důkladném prozkoumání úpického městského archívu, kde byla objevena historická činohra od K. Vratislava „Vpád Tatarů do Úpice“. Z tohoto závažného dokumentu vyplývá, že se právě v Úpici zamiloval velitel Tatarů do krásné panny Heleny. Ze zoufalé a neopětované lásky se rozhodl Úpici zničit a krásnou pannu dobýti násilím. Úpičtí občané se však na obranu Heleny semkli, Tatary porazili a ti s nepořízenou odtáhli i z celé Evropy.

Noví badatelé 20. století však dospěli k názoru, že příčina zájmu Tatarů o Úpici musí spočívat v něčem jiném. Odmítli domněnku, že se úpičtí občané semkli k obraně kvůli nějaké ženské. Domnívali se, že vznikající morovou nákazu Tataři přičítali pití vody a dali se na pivo. To vedlo k vyplenění veškerých pivovarů na Moravě až do té míry, že se Moravané dali na víno. Badatelé dospěli k názoru, že vpád Tatarů do Úpice byl motivován primárně touhou získat zdroje piva.  

To však již nastupují badatelé 21. století. Bádajíce v širším kontextu dějinných událostí, seznámili se i se zápisky v moravských kronikách.  Zjistili, že Moravané v opuštěných leženích po Tatarech nalézali vaky plné lidských uší. Dospěli tak k závěru, stejně jako například ve Štramberku, že se Tatarům přejedl tatarský biftek a snažili se obstarat jinou potravu. Ostatně pečení štramberských uší se dochovalo až do současnosti.  Stále však zůstávalo otázkou, co tak zvláštního k jídlu by mohlo být právě v Úpici, aby to zvedlo tatarskou armádu a přimělo ji k útoku na Úpici. Zásadní zlom do toho vnesly archeologické vykopávky v hospodě na Dřevěnce, na jejímž dvoře našel slavný skotský archeolog Dr. Loch Man koprolit – tedy zkamenělé lidské hovno. Rozborem tohoto exkrementu bylo zjištěno, že se skládal z vepřového masa, zelí a pšeničné mouky. A pozor! To je prototyp ÚPICKÉHO ŘÍZKU.

Po zjištění toho, že se ženich starostovy dcery, která se měla v den napadení vdávat, jmenoval Moravec, bylo vše jasné. Ženich se při návštěvách své nevěsty v Úpici seznámil s místním kultovním pokrmem. Při návratech domů na Moravu o něm nadšeně vykládal, takže Moravané měli povědomost o tom, že úpičtí mají recept na vzácnou krmi. To se samozřejmě doneslo Tatarům a ti se v touze po změně jídelníčku rozhodli recept získat. Úpičtí občané se však o tom včas dozvěděli a představa, že by přišli o tak vzácný recept, byla také hlavní příčinou jejich hrdinného boje a posléze vyhnání Tatarů z Evropy. Pro jistotu však vzácný recept ukryli u jednoho z konšelů.

Tím jsme si ovšem jako Úpičáci zadělali na velkou historickou křivdu, protože jsme zpochybňováni jako původci ÚPICKÉHO ŘÍZKU.

Máme však o svém prvenství jeden nezpochybnitelný důkaz v našem muzeu. Je to onen důkaz nalezený na dvoře Dřevěnky. Jako důkaz máme hovno!

 

Pokyny pro herce, respektive pro všechny, neboť všichni hrají:

 

Vše se odehrává v polovině 13. století v Úpici / Scéna: celé náměstí v Úpici /

Účinkují: Sousedé, Tataři, svatební hosté, otroci, ženy, děti / Domácí zvířectvo vítáno!

Kostýmy: každý podle svého uznání a možností

Tataři: špičaté přilby nebo čepice, kulaté štíty, suknice, meče (i dřevěné), kopí s hlavami  

             (nejlépe lidskými), luky bez šípů

Lid prostý: volné plátěné kalhoty, haleny se širokými rukávy, jako zbraň zemědělské nářadí

Lid městský:

   ženy – hladký splývavý šat, špičaté klobouky a závoje, jako zbraň válečky na nudle

   muži – punčocháče, krátké kalhoty, pláště, zbraně sekery, meče, kuše bez šípů, kyje apod.

Otroci: vše, co se dá roztrhat

Otrokyně: v režných šatech, nebo nahé

 

Není v lidských silách zkoušet s tak velkým a náročným souborem, a proto upozorňujeme všechny zúčastněné, že 25. května 2024 se koná na náměstí v Úpici současně první zkouška, generálka, premiéra a také poslední repríza.

1. sraz kostýmovaných účastníků 25. května v 19:00 hodin v parku u divadla

2. od 19:00 hodin bojové rozdílení do jednotlivých skupin dle kostýmů,

    převezmou si Vás velitelé jednotlivých skupin a seznámí vás s jejich činností

3. začátek hry oznámí řídící představení 25. května cca ve 20:00 hodin

4. prostor, ve kterém se budou pohybovat jednající postavy, bude vymezen

5. sousedé, Tataři a všichni zúčastnění budou číst jednoduchý text typu „Sláva!“

    a „Běda!“ na tabulích, které budou vyvěšovat tabuláři na viditelných místech

    podle pokynů řídícího představení. Pro zachování spádu hry je třeba dávat

    pozor a okamžitě na text hlasitě reagovat.

6. Rozdělení obrazů:

      I. obraz – odehrává se částečně u radnice, částečně u kostela

     II. obraz – děje se v tatarském ležení před Beránkem

    III. obraz – jako v druhém obraze  

    IV. obraz – odehrává se u kostela

     V. obraz – boj úpických s Tatary, místo konání bitvy (most) bude během hry

                       vymezeno hromadami slámy

    Žádáme o co nejpřísnější dodržování bezpečnosti. Nebijte Tatary doopravdy,

    jsou to přestrojení úpičtí sousedé. Připravili bychom se o některé příbuzné.

    Závěr historické rekonstrukce se odehrává u kostela sborovým zpěvem písně

    „Řízek, řízek, řízek, ten úpický řízek“.

    Pokud text neznáte, doučte se jej, a to i nekostýmovaní účastníci!

7. Po boji úpických s Tatary nebraňte hasičskému sboru v hašení spáleniště mostu,

    abychom sami nezpůsobili to, co se nepodařilo Tatarům.

8. Pokud se jedná o některé nejasnosti během hry, neptejte se zbytečně

    zúčastněných, řiďte se pouze pokyny řídícího představení.

9. Po skončení bitvy pomozte s chytáním koní a divokých otrokyň, musíme je vrátit. ZÁVĚREČNÁ PÍSEŇ, kterou budou zpívat všichni (NAUČTE SE JI!):

na nápěv písničky „Sedlák, sedlák, sedlák“

 

Řízek, řízek, řízek,

ten úpickej řízek.

Řízek, řízek, řízek,

řízek je náš.

 

Von má hned tři chutě

a po něm na kutě.

Řízek, řízek, řízek,

ten úpičák.

 

Chutnej, chutnej, chutnej,

jinak budeš smutnej.

Chutnej, chutnej, chutnej,

a to si dáš.

 

Ten náš je z Úpice,

jíme ho na lžíce.

Chutnej, chutnej, chutnej,

řízek je náš.

 

Navigace

Kontaktní informace

Spolek divadelních ochotníků Alois Jirásek

Chelčického 216, 542 32 Úpice
IČ:47466014