Utlučem je čepicema

 V loňském roce uspořádal trutnovský spolek "Rýbrcoul - duch hor" tzv. zážitkový vlak. Tato forma představení, které se odehrává za jízdy ve vlaku, na nástupištích a nádražích, se setkala s velkým ohlasem. Proto se členové spolku rozhodli pro letošní rok oslovit divadelní soubory v Trutnově a blízkém okolí a požádat je o spolupráci a pomoc při realizaci dalších zážitkových vlaků. I náš soubor ocenil nadšení, s jakým se do akce "Rýbrcoulové" pustili a slíbil, že se do akce zapojí. Náš termín byl určen na neděli 28.04.2019. Pokračování čtěte ve více...

Jana Hüblová

 Tématem představení mělo být přiblížení dávné i méně dávné historie Trutnova a nejbližšího okolí a tak bylo nakonec rozhodnuto, že zkusíme vymyslet něco, co bude souviset s válkou Prusko - Rakouskou. Velmi brzy jsme zjistili, že to není oříšek, ale pořádný ořech. Vymyslet představení, které bude zajímavé, bude trvat maximálně 12 minut (doba jízdy vlaku Trutnov - hlavní nádraží - Svoboda nad Úpou), poradí si s téměř nulovou možností nějaké fyzické akce - hraje se za jízdy v uličce plného železničního vagonu a celé to spáchají osoby, které dokáží přeřvat rachot jedoucího vlaku..... Ale když takovouto věc pojmete jako výzvu, zvládnout se dá všechno. A tak Pavel Švorčík napsal scénář, kdy ve vlaku s cestujícími - diváky putoval i generál Gablenz, hodnotící vývoj bitvy a rozdávající rozkazy a s ním i vojenský posel, který mu postupně přinášel zprávy z boje. Aby toho nebylo málo, putovaly s nimi čtyři zdravotní sestry, vybavené kytarou, bubnem a silnými hlasy, které zpestřovaly jízdu zpěvem "dobových" písní a zároveň prezentovaly před diváky vojenské mapy.

Už před odjezdem vlaku z hlavního nádraží byli cestující přivítáni a obdarováni vojenskými mapami v menším formátu se zakreslením postupu bitvy u Trutnova a především každý cestující nafasoval dobovou papírovou čepici, kterou měl za úkol během cesty sestavit a ozdobit jí hlavu svojí nebo svých dětí či vnoučat.

Po příjezdu do Svobody nad Úpou následovala ukázka přímo z bojiště. Jednalo se o velmi naturalisticky předvedenou amputaci končetiny v podmínkách polní nemocnice.

Pravda, když při prvním představení přiběhl za námi jeden z pořadatelů se slovy: "Tak se nám tam jedno dítko poblinkalo.", ztuhla nám krev v žilách, když ale dodal: "Ale dobrý, maminka se směje!", krev se zase rozběhla tak, jak má.

Věřím, že jsme si ostudu neuřízli. Amputaci odehráli pánové opravdu skvěle a ve vlaku jsme se snažili, co nám síly stačily. Nádherné kostýmy pro zdravotní sestry obětavě našila Irenka Vylíčilová, hudební doprovod zajistila Jana Kadaníková. Poctivou práci odvedli všichni. Díky moc Irenko, Evko, Jano, Cindo, Péťo, Milane, Matěji, Pavle a Bohouši.