Strašidláci 2011

---

STRAŠIDLÁCI 2011

Druhá sobota v květnu (tedy 14. 5.) – STRAŠIDLÁCI. Akce, která se konala pošestnácté. A už asi podesáté se v rolích jednotlivých strašidláckých potvůrek představili členové našeho spolku.

Jak to proběhlo?

Tak za prvé: nepražilo slunce, nepršelo, bylo ideální počasí.

Za druhé: pořadatel (dříve Dům kultury Trutnov, letos poprvé Společenské centrum Trutnovska pro kulturu a volný čas) očekával – dle předešlých ročníků – návštěvnost maximálně 2.300 dětí a dospělých.  Bylo (pro jistotu) připraveno 2.500 vstupenek, jenže! – tento počet zdaleka nestačil. Na trasu vyšlo (odhadem) 2.700 malých i velkých zájemců, kteří se chtěli setkat s hodnými Strašidláčky i pořádnými strašidláckými potvorami. A byli to zájemci nejen z Trutnova. Máme informace, že přijeli ze vzdálených míst a v Trutnově se pak ptali, kdeže je ten park, co v něm je start Strašidláků.  Však také parkoviště U studny bylo (snad poprvé) naprosto zaplněné auty.

Za třetí: všechno však (i přes tento rekordní počet návštěvníků) fungovalo: organizace celé akce, pořadatelé a hlavně – herci v rolích Strašidláků. O koho se jednalo?

CHŇAPÁK stromový – Pavel Mach

V podstatě neškodné stvoření s osmi páry končetin, které se líně pohybovaly a přehmatávaly po čtyřech kmenech, v jejichž rozsedlině Chňapák seděl. Vypadal, jako kdyby tam patřil odjakživa. Nemluvil, jen jeho hlava se otáčela a pozorovala kolemjdoucí. Takže – pohoda! (Ovšem Pavel si to asi už tolik nemyslel – pod molitanovou celohlavovou maskou byl pěkně spařený.) 

UNAŠEČKA tajemná – Maruška Píšová

Ta se naběhala a pronesla! Nůše a na ní vepředu připevněná figurína staré zlé babky – to byla Unašečka. A v té nůši byla a všechno to nesla Maruška, která představovala unášenou ženskou. Pobíhala po lese, volala o pomoc… Pro ni tedy žádná legrace, ale dřina, ruce poškrábané od nůše… Ale působilo to skvěle.

PLIVAJZNÍK mourovatý – Marek Zvelebil

Pořádně zákeřný Strašidlák. Házel slizové kuličky, které se přilepily na všechno, do čeho se trefily. Návštěvníci raději sledovali tuhle hnědo-mourovatou příšeru s hadovitým porostem hlavy z uctivé vzdálenosti. I proto, že tváře Plivajzníka se neuvěřitelně nadouvaly, jak vzteky funěl. Úžasný pohled. Marek se však už asi tak úžasně necítil. Když se pak po akci svlékal z kostýmu, zjistil, že tričko pod kostýmem (což byl tzv. atombordel) má kromě dolního cípku celé úplně mokré – propocené.

PAŘEZNÍČEK krotký – Lukáš Zivr

Roztomilý malý Strašidláček. Po celou dobu byl v obležení dětí, které si s ním chtěly hrát, fotografovat se… Pro Lukáše, devítiletého syna mé kolegyně Jarči, to byla perná premiéra, ale zvládl ji na jedničku. (A já jsem si u toho jen povzdechla, jak ten čas letí. Poprvé tohoto Strašidláčka představoval můj syn Vojta, když mu bylo 9 let. A teď mu je 23.)

KOUKALÍK jednooký – Jindřiška Kleinerová

Zajímavé stvoření – dlouhatánské ruce, veliká hlava s jediným obrovským okem uprostřed. To znamenalo, že jsme Jindřišce připevnili na hlavu kovovou konstrukci, přes kterou byl přehozen dlouhý plášť. A na tu konstrukci byla posazena hlava – maska. V každé ruce ještě musela Jindřiška držet tyč, jejíž konec tvořily obří ruce. Jenže – to byla taková zátěž, že se Jindřiška začala brzy kácet. Koukalík pak už tedy nebyl stojící vysoký a tajuplný tvor, ale sedící Strašidlák, na kterého si děti mohly sáhnout a který je hladil svýma obříma rukama. O to víc jim byl sympatický.

SULIDRČKA dvojaká – Jana Kulhánková a Eva Jörková

To byla postavička! Dvě těla, čtyři ruce a tři nohy – z toho jedna společná. V podstatě siamská dvojčata. A samozřejmě taky dvě hlavy, které se pořád dohadovaly. Každá z nich měla ráda něco jiného, každá chtěla jít jiným směrem, každá chtěla vidět něco jiného… Byla s nimi legrace. A vtipné taky bylo, jak jim děti radily, jakým způsobem se mají dohodnout, jak se už dál nehádat…

ČERNODĚS voňavý – Daniel Krutiš

Fešácký druh čaroděje, který se chce hlavně líbit, a to samozřejmě především ženám. K dětem je shovívaný, ale nesnáší ostatní muže. Tvrdí, že ostatní chlapi páchnou, a proto má vždy po ruce „vynikající“ voňavku, kterou na ně stříká. (Byla jsem svědkem toho, jak si pán na zbytek trasy raději svlékl mikinu, než by ji s tím nastříkaným odérem měl na sobě.) Dan Krutiš je z Ďyvadla Neklid Voletiny. Má skvělý dar slovní improvizace, což také při ztvárnění této postavy výborně využil. 

VÍLUŠKA neposlušná – Jana Šrejberová

Milá, ale roztěkaná a neposedná víla. Hned zapomene, na co se ptala, co chtěla udělat, a tak stále pobíhá sem tam. Jana to vzala doslova, takže když jsem k ní na trase došla, byla z toho neustálého pobíhání tak červená, až to vypadalo, že ji brzy klepne. Ale zvládla to. Jen mnozí rodiče, kteří si ji chtěli vyfotit se svými dětmi, budou mít na fotografiích místo Vílušky jen barevnou šmouhu, protože jim nejspíš zrovna odběhla ze záběru.

KOKTOTLAMKA urážlivá – Jana Sedláčková

To bylo něco! Jana koktala, až se člověk bál, že už jí to zůstane. Měla veliký úspěch, děti se u ní zdržely dost dlouho, aby se dočkaly toho, co se jim koktavě (a tedy dlouze) snažila vysvětlit. A taky s ní diskutovaly. Jeden capart jí prý řekl, že stejně ví, že ta strašidla jsou jen převlečení lidé a ona jediná je opravdová, která jako strašidlo do lesa patří. Byla to pochvala, nebo by se Jana měla spíš urazit? J

ŽABYMAZ šlehavý – Jiří Bajer (Baja)

Nebezpečný Strašidlák, který děsil děti hlasitým boucháním a šleháním. A protože Baja (člen Star Westu Trutnov) je mladý a silný, byly ty rány opravdu hlasité. Kolemjdoucí ho tedy raději obcházeli v uctivém oblouku, nějaký ten mrňous se třeba i rozbrečel a drzouni – ti možná slízli šlehanec. Prostě – někteří Strašidláci jsou hodní, ale přece jen to je hlavně strašidlácká havěť, takže se mezi nimi musejí objevit i zlí, záludní a nebezpeční tvorové. 

KUCHAŘÍČEK smrčákový – Čenda Mach a Lukáš Králík

Kuchaříčci byli dva. Jejich bílé košile a především sladce růžové zástěry a kuchařské čepice báječně svítily pod vysokými smrky už do dálky. Čenda a Lukáš se vyřádili. Klohnili své pokrmy „ostošest“ a s patřičným komentářem je nabízeli k ochutnání. Třeba kaši z acida, hořčice, pampelišek, trávy a jehličí.  A děti nosily a nosily další ingredience – větvičky, lístečky, hlínu… No – nedejte si! 

PŮLNOČNICE přívětivá – Dáša Machová

Laskavá dáma celá v černém, stříbrné doplňky se leskly už na dálku. Dáša v tomto kostýmu a svým nalíčením vypadala skoro exoticky, jako kdyby opravdu pocházela z Půlnočních hor na severu. Dětem rozdávala černé kamínky pro klidný spánek a krásné sny. Byla milou a krásnou tečkou za celým setkáním dětí se strašidláckými postavami.

Jako pořadatelé – hlídači Strašidláků fungovali: členové našeho spolku – Jana Hüblová se synem Markem, Pavlína Suková a Eva Šlegrová, spřízněné duše členů našeho spolku – Vendula Hanáková, Monika Chvojková a Jana Krejcarová, dále členové pobočky ČČK v Horním Starém Městě a členové Star Westu Trutnov. Paiting – tedy malování kouzelných znamení proti zlým strašidlům na tváře a ruce dětí – zajišťovaly členky taneční skupiny Defect de ice.

VŠEM BEZ ROZDÍLU MOC DĚKUJI!!!

Zina Rýgrová, 15. 5. 2011