Jak to mám s prodankou? (Zdeněk Möglich)
Založeno: 03.01.2018 23:25
Děj pocitů
Pocit napětí. Někdy v říjnu nebo listopadu 2016 mi zavolal Mirek Hetflejš, že mne chce navštívit a něco se mnou prohovořit. Očekával jsem ho s nervozitou, že po mne bude určitě něco chtít a že je to s divadelníky vždy náročné. Z reportáže „Účka“ jsem věděl, že Mirek chystá Prodanou nevěstu a že už sbor nacvičuje zpěv. V té reportáži však zaznělo, že hudbu už udělal také nějaký Hetflejš a že hudebníci budou při hře chodit a hrát zpaměti. Po shlédnutí té reportáže jsem měl tedy dva pocity. Ten větší byl, hele dobrý, mají to vše zajištěný. A ten druhý, jen malinký pocit byl, hele ty u toho nebudeš? A tak jsem tedy podle toho očekával, že Míra bude chtít něco úplně jiného a byl jsem pevně rozhodnut, že vše odmítnu. Nemám čas, mám svoje hudební aktivity zvlášť teď, před Vánočním koncertem. Přitom jsem věděl, jak jsem měkký, nechám se ukecat a ženu jsem žádal ať mne podpoří v odmítnutí.
Pocit potřebnosti. Mirek mi s nadšením nastínil co chystá, jednalo se tedy opravdu o Prodanku. Cítil jsem, jak tomu věří a jak se na to těší. Pustil staré video z divadla Drak a popisoval. Řekl mi dokonce už i obsazení kapely. Pak tedy povídá, že kapela potřebuje noty a jakože, kdo jiný v Úpici, než já. A teď se to stalo. Na první se mi zdálo, že je to jen pár písní notoricky známých a že to nějak půjde. Sice to znamená vše zaranžovat a když k tomu manželka řekla, „tak jim těch pár písniček napiš!“, tak jsem souhlasil, že se do toho pustím po novém roce.
Pocit děsu a malého zoufalství. Ten vznikl v lednu po přečtení dat z dodaného flash disku s celým videem, původní hudbou Jiřího Vyšohlída, demo hudbou pro nácvik sboru a osobní konzultace s Ivetou Aman – sbormistryní. Prostě, jak do toho, vždyť je to 24 skladeb, a ne pár písní, hudba k cirkusovým vystoupením, kde si rejža bude určitě vymýšlet. Je to teď vše na mně, udělat v tom pořádek a začít hodně a hodně pracovat.
Pocit práce až nad hlavu. Začal jsem dle přání Ivety skladbou č. 20 Milostné zvířátko, a na druhou stranu listu, aby to mělo pořádek, č. 19 - takové dlouhé cirkusové hraní. A toto dohromady byla zrovna ta největší kláda. Řekl jsem si, že to bude hodně náročné a zvolil jsem systém „popořadě“. No a pak pomalu přicházela úleva, protože některá další čísla byla jednoduchá a krátká.
Pocit očekávání odezvy. Upravil jsem již asi 220 skladeb pro naší Městskou hudbu a mnoho dalších pro různá hudební uskupení. To se tak nějak píší noty a při tom se musí slyšet, jak to bude znít a mělo být posluchačsky hezké. A když se to pak předloží kapele, tak nastává ten okamžik, jak to bude doopravdy vypadat a co tomu řeknou? Taková počáteční nejistota je vždy. Tak přišla první zkouška kapely Prodanky. Napínavé, náročné a nakonec chvála, tak jsem byl rád.
Pocit víry v dobré dílo. A teď už proběhly 4 zkoušky i se sborem a vše se stále vylepšuje. Do zdárného konce bude ještě mnoho práce, hlavně zkoušení. Oni to musí umět nazpaměť. Bude to s pohyby a mluveným slovem. A Mirek vymýšlí další a další obohacení, jako například hudební souboj sólisty z kapely s muzikantem od cirkusu. Taky by chtěl další stylový souboj cirkusového cikána s naší houslistkou. Zkrátka tak trochu otravuje, ale zcela jistě ve smyslu dobrého výsledku. Velká část sboru jsou vlastně jen herci ochotníci, kteří rádi zpívají a musí se to hodně učit. Já však vidím, jak to dělají rádi, jak se na to vždy těší. Třeba až v písni „Ma ma ma matička“ zazpívají to svoje „hahahahaha“. No a já mám dobrý pocit, že mne berou, a tak je to fajn. Těšte se!
výběr ze zpravodaje č.8