Byli jsme na premiéře Odcházení
Založeno: 07.06.2017 22:11
Po skončení první poloviny představení jsme na sebe pohlédli s nezastíraným uspokojením, ale i s lehkou obavou: až do teď parádní, co ale přinese druhá půlka? Nepřepálili začátek a dokáží udržet tempo inscenace až do finále, nevyčerpají se s nápady? Nepostihne je únava a vyznění celé hry jim k velké škodě proteče skrz prsty? Nestalo se! Neslevili, neumdleli, naopak energie představení prudce vzrostla a inscenátoři nás dokázali Havlovým textem o opojení mocí, lidské slabosti, zpupném egu, pošlapaných ideálech, pohrdání láskou a hodnotami, o zmatení a snadnosti přijmout zničující kompromisy– tedy o věcech veskrze aktuálních – bezpečně dovést až k závěrečné katarzi.
Nastudování hry Odcházení dramatika a prezidenta Václava Havla Spolkem divadelních ochotníků Alois Jirásek v Úpici nám přineslo, nutno otevřeně přiznat, že i nečekaně, hned několik radostí.
Radost první: Nevybrali si Jiráska! Ani Goldoniho! Ani Padesát odstínů šedi! Ale – Havla!!! Ač by jim první tři jmenované sázky na jistoty zaručily diváckou návštěvnost a skoro jistý úspěch, zvolili hru, co se týče nároků na inscenační provedení i zvládnutí hereckých partů, nesmírně obtížnou. Tento poslední Havlův dramatický opus vzbudil v době svého vzniku i prvních nastudování velký rozruch a často rozporuplné reakce.
Radost druhá: Navštívili jsme první premiéru, což, jak je všeobecně známo, není zcela vhodné načasování na objektivní hodnocení. První uvedení nelehkých představení se většinou neobejdou bez chyb, výpadků textů i herců či drobných technických potíží. Je to logické a počítá se s tím. Ale jakoby se celý ansámbl v úpickém Divadle Aloise Jiráska vezl na přející šťastné vlně. Nic takového se totiž nedělo! Všichni byli zcela připravení, vše klapalo a sedělo tak, jak mělo (a pokud se něco ne zcela povedlo, vědí to jen sami inscenátoři, ale divákovi tyto skutečnosti zůstaly utajeny).
Radost třetí: Nutno podotknout, že autoři tohoto krátkého zamyšlení se necítí být Havlovou hrou zcela nezasaženi. Měli možnost zhlédnout vícero Odcházení v nastudování zcela odlišných divadelních uskupení a souborů a být svědky i aktivními účastníky debat s inscenátory o vyznění i provedení této hry. Směle proto mohou říci, že úpickým ochotníkům se podařilo nevídané, včetně zcela přesného hereckého obsazení všech rolí. Netušíme, jak je to v podmínkách amatérského souboru možné, ale žádná z figur na scéně nebyla obsazena proti svému typu, a pokud ano, tak se tento nesoulad podařilo bravurním režisérským vedením vybalancovat.
Radost čtvrtá: Pomineme-li neopominutelné – totiž jak velké nároky klade Havel-dramatik na své herce, když jim píše repliky komplikované a až nemístně dlouhé, že obdiv zaslouží byť i jen prosté zapamatování si textu a nezaškobrtnutí při jeho přednesu–, byli herci prostě skvělí. S textem jako by si hráli, ale nepřehrávali, jejich dikce byla přesná, artikulace a srozumitelnost přímo skvělá, bez jakéhokoli náznaku, že by pouze odříkávali naučené. Naopak vždy působili tak, že vědí o čem je řeč, deklamovanému rozumí, a sebevědomě proto mohli své diváky provést nelehkými zákrutami porozumění Havlově textu. Po invenčně a vtipně (bravo odkazu na Lavičku VH!) navržené scéně se pohybovali v harmonické choreografii, která jim neházela klacky pod nohy, ale naopak vycházela přejícně vstříc.
Radost pátá: Po skončení první poloviny představení jsme na sebe pohlédli s nezastíraným uspokojením, ale i s lehkou obavou: až do teď parádní, co ale přinese druhá půlka? Nepřepálili začátek a dokáží udržet tempo inscenace až do finále, nevyčerpají se s nápady? Nepostihne je únava a vyznění celé hry jim k velké škodě proteče skrz prsty?Nestalo se! Neslevili, neumdleli, naopak energie představení prudce vzrostla a inscenátoři nás dokázali Havlovým textem o opojení mocí, lidské slabosti, zpupném egu, pošlapaných ideálech, pohrdání láskou a hodnotami, o zmatení a snadnosti přijmout zničující kompromisy– tedy o věcech veskrze aktuálních – bezpečně dovést až k závěrečné katarzi.
Nezbývá než dodat: Klobouk dolů! Jo a – méně státu!
Vaši fans Eva a Bohdan Holomíčkovi