Vstupujeme do 199. úpické divadelní sezóny!
Vstupujeme do 199. úpické divadelní sezóny!
Abychom se na slavné 200. výročí náležitě připravili, budeme si muset (mimo jiné) postupně připomenout některé základní informace o úpickém divadle, které budeme čerpat především z publikace Ladislava Tomma „150 let ochotnického divadla v Úpici“ i následující „1974-2003 – Úpické ochotnické divadlo“ z pera Ziny Rýgrové a Zdeňka Vylíčila. Jak vlastně víme, že jsme ve 199. sezóně, těsně před slavným výročím? ... Více se dozvíte po rozkliknutí novinky.
Přímý doklad o založení Ochotnického divadla v Úpici se nedochoval, ale v městské Pamětní knize je na str. 243 rukou pečlivého kronikáře Viléma Schreibera uvedeno, že „Roku 1824 sestoupila se zde společnost divadelních ochotníků, jak se zdá z mladších občanů, zejména řemeslníků a studentů, a zajisté po mnohých obtížích započaly první hry.“
Znamená to, že nemáme nějaký zápis z ustavujícího sněmu či schůze, možná na takové ceremonie neměli čas, ale zachoval se text role hraběcího správce ze hry Fr. J. Raymana „Vyhrané panství“, psaný rukou Jana Záruby (zakladatele ochotnického divadla v Úpici) s letopočtem 1824!
O Janu Zárubovi víme, že byl „mladík tehdy dvacetiletý“, který zapůjčil „na zřízení Ochotnického divadla v Úpici dvacet zlatých“. Z dalších kronikářských zápisů lze vyčíst, že divadlo nejen založil, ale zasloužil se také o jeho rozvoj. Narodil se v Úpici r. 1802, byl pekařem, krupařem a mlynářem. O jeho postavení, důvěře a obecné vážnosti, svědčí jeho zvolení 21.června roku 1844 představeným Úpice.
První divadelní představení se hrála v hostinských místnostech nově upravené úpické radnice!
Tolik historie, teď skočíme do současnosti!
Po jarní premiéře Královny Dagmar a resuscitaci dva roky spící Prodané nevěsty – naposledy jsme ji hráli (díky pandemii) 8.března 2020 ve vyprodaném sále Symfonie Hradec Králové – děláme možné i nemožné, aby 3.září 2022 ji v plné formě mohl dvakrát vidět Nymburk a následně 28.září naše Úpice! Pak přijdou další zájezdové reprízy!
A bude to zajímavé! Za sedm let od zahájení prací na „Prodané nevěstě“ se totiž v naší partě mnohé změnilo. Nejen děti už nejsou děti, ale někteří studenti už nejsou studenti, některým slečnám či dámám přibyly mateřské povinnosti, o zdravotních problémech hovořit netřeba. Prostě někteří už nemohou tolik skákat a jásat, další naopak se hlásí, že skákat a jásat mohou!
Na sv. Václava (28.října – státní svátek) proto v 17 hodin uvedeme „derniéru“ pro původní obsazení, nějaká změna ale už bude i při tomto loučení, a od 20 hodin bude premiéra nové „sestavy“.
A Královna Dagmar? Hned po „Prodance“ vyjede do světa i ona. Podzim bude ve znamení repríz obou našich inscenací – držme jim palce!
Vladimír Hetflejš