Úvod / Archiv / 1974 - Sólo pro bicí (hodiny)

1974 - Sólo pro bicí (hodiny)

Fotogalerie zde

Několik slov o našem souboru

Ochotnické divadlo v Úpici má již dlouholetou a bohatou tradici. V uplynulé sezóně jsme měli možnost oslavit již 150. výročí od jeho vzniku.

V současné době má soubor cca 50 aktivních herců a 5 režisérů, kteří uvádějí ročně 3 - 4 inscenace všech žánrů. K dispozici mají divadelní orchestr a 16členný balet.

Repertoár je zaměřen na hry se současnou tematikou, zabývající se především vztahy mezi lidmi a děním okolo nás. V poslední době jsme uvedli Ptáčkův Konec dětí, Zahradníkovo Sólo pro bicí (hodiny) a připravujeme novinku J. Jílka Silvestr. Z her klasických to byla Jiráskova Vojnarka a Tylův Strakonický dudák. Nezapomíná se ani na hry zábavné. Vedle detektivek to byly hlavně komedie Létající snoubenky a Volá Melbourne, které sklízely oprávněný divácký úspěch. Velkou tradicí je i uvádění operet, jako např. Mamzelle Nitouche, Netopýr, Loutka a v poslední době Nejlíp je u nás a Nazdar, tati!

S uváděnou hrou O. Zahradníka Sólo pro bicí (hodiny) jsme byli vybráni pro festival "Úpice 74". Dramaturgický výběr a zvládnutí hereckých akcí na scéně dokázaly nejlépe naplnit ideální smysl tohoto festivalu a našemu souboru přinesly úspěch v podobě ceny rady ONV Trutnov. S podobným úspěchem jsme se setkali na Krajské divadelní přehlídce ve Světlé nad Sázavou a na 7. týništském divadelním podzimu jsme získali 1. místo a stali se tak neoficiálně nejlepším amatérským souborem Východočeského kraje.

Velmi potěšující je fakt, že se souboru daří vytvářet kolektiv, kde vedle ochotníků střední a starší generace mají možnost uplatnit svoji tvůrčí aktivitu především mladí. A to je ta naše největší deviza.

Současnou slovenskou dramatickou tvorbu je možno charakterizovat především novostí pohledu na život a jeho problémy. Promítá se např. do Sokolovy hry Rodinná slavnost, Solovičovy Věže naděje i do válečného dramatu Bukvčanova Sníh nad Limbou.

Ale je tu ještě Osvald Zahradník se svou dramatickou prvotinou Sólo pro bicí (hodiny). Neuvedli jsme ho záměrně mezi "příklady", byť právě On mohl mezi nimi figurovat na prvním místě. Je totiž přinejmenším tak "osobitý" a "původní" a co já vím, jaký ještě, jako kterýkovil z jmenovaných autorů; a to je v Sólu navíc debutantem! To však není důvod, proč jsme si nechali Zahradníka až do tohoto odstavce. Patří sem zejména proto, že zatímco ostatní jmenovaní slovenští dramatici opustili staré, dramatický druh zneuznávající pěšinky spontánně a dík vývoji jako takovému, Zahradník vstoupil do slovenského dramatu jako bezstarostný, pískající si tulák: kašlu na vaše konvence, já miluji člověka; a aby ho mohl i divákovi představit jako v podstatě dobrého tvora, přistupuji na vaše podmínky - dialog, dějství, výstupy ... ale víc nic! Konflikt uznávám jen pod kůží dramatu, dám se rád poučit o klasické stavbě dramatického díla, ale teď s tím dejte pokoj! Můj hrdina je křehké batole, ale chce do světa a já mu to umožním. Ale nepovedu ho za ručičku, nebudu ho poučovat, a napomínat, to přenechám pedagogům; mně se líbí takový, jaký je a je to - ať s tím souhlasíte a nebo ne - zlaté dítě složité, ale v podstatě ke štěstí a harmonii směřující socialistické epochy...

Zahradník ovšem napsal před Sólem několik rozhlasových her, které se těšily mimořádné pozornosti posluchačů a také dva televizní scénáře, za které by se nemusel stydět ani zkušený filmový tvůrce. Bylo by tedy nesmyslné dělat si iluze, že před námi stojí nezkažený přírodní člověk. Ale jak jeho úspěšné rozhlasové hry, tak jeho výjimečné televizní pokusy, jsou poznamenány pelem jakési čistoty pohledu, prostoty vnímání, nedotčenosti pocitu. V tom je Zahradník skutečně přírodní.

Sólo pro bicí (hodiny) je hra naplněná vzpomínkami na mládí těch, kteří už dávno překročili zenit svého života. Je oživena i trochu bezohledným mládím, které je jako jarní rozvodněný potok žene vpřed a strhává mosty společenských konvencí, ale i některých výrazně kladných hodnot.

Střetnutí těchto dvou světů ve vzájemném konfliktu, ale i pochopení, je stále aktuální - ostatně jako život sám.

Autor: Osvald Zahradník

Hra o třech dějstvích
Přeložila: Ludmila Bařinková
Režie: Ing. Zdeněk Jirásek a Ladislav Tomm
Scéna: Aleš Řezníček

Osoby a obsazení:

Představení řídí: Hana Mašková a Zdeňka Turková
Zvuk: Stanislav Kábrt
Světla: Antonín Středa a Josef Kadaník
Masky: Josef Michalička
Vlásenky: Olga Hetflejšová
Rekvisity: Věra Husáková
Dekorace: Josef Sobolík a Václav Smutný

Premiéra v Úpici: 24. února 1974